Srpnová okupace v roce 1968 ochromila i české zemědělství. Následky cítíme dodnes
Před 57 lety vstoupila vojska Varšavské smlouvy na území Československa. Okupace z 21. srpna 1968 a následná éra normalizace zanechaly hluboké stopy ve všech oblastech života – a zemědělství nebylo výjimkou. Vedle potlačení svobod a lidských práv došlo i k ochromení rozvoje zemědělské vědy, vzdělávání a obnovy krajiny.
„Ochrana a rozvoj krajiny by měly stát nad jakýmkoli politickým systémem. Bohužel zemědělství v tehdejším Československu bylo postiženo brutálními zásahy totalitního režimu. Následky této éry nás hendikepují dodnes,“ uvedl ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).
Kolektivizace, devastace venkova a útlum modernizace
Základy destrukce českého zemědělství byly položeny už během 50. let. Kolektivizace přinesla násilné vyvlastňování, likvidaci selského stavu a devastaci mezilidských vztahů na venkově. Stovky sedláků byly vězněny, vyhnány nebo zastrašeny.
Po nadějné reformní atmosféře Pražského jara roku 1968 následovalo opět tvrdé potlačení odbornosti, inovací a otevřené diskuse. Kompetentní lidé byli nahrazováni kádrově vhodnými pracovníky, přičemž část odborníků odešla do exilu – čímž zemědělství přišlo o cenné know-how i kontakt se světem.
Krajina utrpěla rozsáhlou ekologickou ztrátu
Centralizované hospodaření vedlo k likvidaci mezí, remízků a polních cest, které po staletí chránily půdu a vodní režim. Velkoplošná výroba zcela nahradila šetrné způsoby hospodaření, krajina přišla o svou přirozenou mozaiku a biodiverzita prudce poklesla. Reformní hlasy odborníků, které volaly po návratu k udržitelnému hospodaření, byly po srpnu 1968 umlčeny.
„Pražské jaro dalo naději i pro obnovu vztahu ke krajině. Ta byla ale násilně přerušena. Namísto obnovy přišla izolace, diktát a degradace půdy, jejichž důsledky řešíme dodnes,“ dodává ministr Výborný.
Vzpomínat má smysl
Invaze a následná normalizace zastavily přirozený vývoj a připravily venkov nejen o odborníky, ale i o mezigenerační kontinuitu a kulturní tradice selského hospodaření. Právě na tyto principy se dnes snaží navázat řada zemědělců a krajinných iniciativ.
Připomínání srpnové okupace tak není jen připomínkou minulosti, ale i výzvou k obraně hodnot, jako jsou odbornost, odpovědnost, respekt k půdě a svoboda rozhodování. Bez těchto hodnot se české zemědělství nemůže dále rozvíjet.
Zdroj: Státní zemědělský intervenční fond